Neděle 14.7.2013 - Marek 8, 1-9

1Když s ním v těch dnech opět byl velký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:

2„Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst.

3Když je pošlu domů hladové, zemdlí na cestě; vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“

4Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by kdo mohl tady na poušti vzít chléb, aby všecky nasytil?“

5Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“

6Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu.

7Měli i několik rybiček; vzdal za ně díky a nařídil, aby je také předkládali.

8I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů.

9Těch lidí bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.

 


Bratři a sestry,

jistě všichni víme, že na minulý víkend připadly dva svátky. Minulý pátek to byl svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a minulou sobotu to bylo skoro 600 let, které uplynuly od upálení Mistra Jana Husa. Jsou to státní svátky a v některých „lepších“ letech jsou dva dny volna navíc. Letos byl navíc jen jeden den… Asi se ptáte, co mají tyto svátky společné s naším textem. Možná víc, než si myslíte…

Pojďme se tedy společně zamyslet nad přečteným textem. Zpráva o sycení zástupů se v NZ vyskytuje celkem šestkrát. U evangelisty Marka dvakrát; o dvě kapitoly dříve je zpráva o nasycení 5000 lidí. Můžete si ji „za domácí úkol“ přečíst a zjišťovat, čím se obě zprávy od sebe liší a co mají naopak společné.

Naše vyprávění se odehrává v pohanských krajinách tyrských. Ježíš se sem uchyluje, když se jeho situace přiostřuje a na jeho cestu už dopadá stín kříže.

Za Ježíšem přichází, řečeno slovy kralických, velmi veliký zástup. Ježíš je vidí plný soucitu. Je mu líto zástupu, který je již tři dny z domova a nemá co jíst. Ježíš není tak vznešený, ani tak plně zaujatý svým duchovním posláním, aby přehlédl, že lidem hrozí hlad. Není mu jedno, jak je to s námi, jak vypadají naše každodenní starosti – zda máme co jíst, zda po své cestě dojdeme. Do jeho království patří i dar chleba, za který se denně modlíme.

A právě to je ten velký rozdíl proti všem náboženským směrům, které lidi uvádějí do říše duchovna a chtějí být únikem ze starostí o živobytí. Existenční starosti i sociální otázky patří do evangelia. Kde evangelium nemá dopad do všedního života, kde zůstává hlad a bída, tam se pravé evangelium nekáže. Tam vládne jen pouhá náboženskost. To je důraz biblických oddílů o nasycení tisíců, který bychom neměli přeslechnout. „I jedli, nasytili se a sebrali zbylých nalámaných chlebů sedm košů. Těch lidí bylo asi čtyři tisíce.“ Tady bych chtěla připomenout, že první špitály – dnešními slovy nemocnice, první útulky pro poutníky, pro chudé a staré lidi zakládaly právě křesťanské řády. Evropa žije dodnes z dobrodiní křesťanské lásky a milosrdenství. Bohužel si tyto křesťanské kořeny často neuvědomuje a bere je jako samozřejmost. Dokonce se svých křesťanských základů zříká.

Teprve ten, kdo tomu porozumí, kdo následuje Ježíše v pomoci hladovým a trpícím, může pochopit duchovní, eucharistický smysl našeho oddílu, který je v něm jakoby zastřen právě důrazem sociálním. Čteme: „Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu.“ Lámal a dával…zde znějí stejná slova jako při ustanovení večeře Páně. Po staletí, od generace po generaci, sytí vzkříšený Ježíš zástupy lidí tělem a krví své oběti. Jeho oběť stačí pro všechny, kdo touží po odpuštění a slitování Božím. Večeře Páně není nějaké dojemné mystérium – tajemství – církve. Ve večeři Páně prožíváme Boží milosrdenství a odpuštění uprostřed našich každodenních starostí. Symbolika čísel nám připomíná, že eucharistie – večeře Páně je pro všechny.

Jaká je ta symbolika čísel? Zbylých nalámaných chlebů je 7 ošatek. Vy asi víte, že sedmička byla pro Židy číslem plnosti. Sedm znamená úplnost, univerzálnost. Také sedm desítek národů, které podle tehdejších představ existovaly na světě. Tedy přeloženo do dnešní řeči - večeře Páně je úplně pro všechny. Od obyvatele New Yorku, Londýna, Paříže, Prahy, až po posledního domorodce někde na Nové Guineji či Tichomořském ostrově. Účastníků byly 4 000. Čtyřka bylo číslo čtyř světových stran; čtyř stran, ze kterých přijdou pohané.

Teď bychom čekali, že učedníci vše pochopí, že pochopí, že Pán Ježíš dává v chlebu sám sebe. Opak je však pravdou. Pán Ježíš navazuje na příběh o nasycení ve verších 14. až 21. Já vám je teď přečtu:…Učedníci tedy nepochopili nic. Byli svědky dvou zázraků – znamení a přesto nepoznali, co jim Ježíš skrze tato znamení chce říci. Nepoznali, že Pán Ježíš sám je tím chlebem, který nasytí náš hlad po věčnosti, hlad po Bohu. Chápeme to my? Ve večeři Páně si Kristovu oběť stále znovu připomínáme a necháváme se sytit jím samotným.

 

Zvěst o Kristu uslyšeli také Konstantin a Metoděj. Česká televize o nich natočila hraný dokument Cyril a Metoděj – apoštolové Slovanů, který se vysílá na ČT 2 každou sobotu v 20.00.

Víte, který z bratrů byl starší? Byl to Metoděj. Narodil se r. 815, jeho bratr Konstantin o jedenáct let později v Soluni. Bratři k sobě měli velice blízký vztah. Metoděj byl nejdříve státním úředníkem, tato kariéra ho však nenaplňovala. Proto se stal později mnichem. Konstantin byl původně profesorem filosofie, i on se stal mnichem. R. 862 vyslal velkomoravský kníže Rostislav posly k byzantskému císaři s prosbou o vyslání duchovních na Velkou Moravu. Díky znalosti jazyka byli pro tuto misi vybráni právě K. a M. Oba bratři si uvědomovali potřebu zvěstovat lidem evangelium v jejich rodném jazyce. Proto Konstantin sestavil písmo pro slovanský jazyk – hlaholici a společně s bratrem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb. Na Moravu dorazili oba bratři v r. 863. Proto jsme letos slavili 1 250 let od jejich příchodu. Za několik let byli však vypuzeni kvůli politickým zájmům, do země přišli kněží z franské říše, kteří zaváděli při bohoslužbách latinu. Oba bratři se vydali za papežem se žádostí o schválení staroslověnštiny jako liturgického jazyka. Od papeže toto svolení dostali. Konstantin však těžce onemocněl a uchýlil se v Římě do kláštera, kde přijal řeholní jméno Cyril (pod kterým je známější) a v r. 869 v Římě umírá. Dožil se tedy pouhých 42 let…

V r. 870 se Metoděj znovu vrací na Moravu jako arcibiskup, kde pokračuje ve své misijní činnosti. Ještě v témže roce je povolán na církevní sjezd do Řezna, kde je sesazen, zatčen a odsouzen na doživotí. Po třech letech věznění je na příkaz papeže propuštěn a znovu dosazen do čela arcidiecéze. Nedlouho poté je ale obviněn z kacířství a znovu povolán do Říma. V Římě před papežem Janem VIII. použití staroslověnštiny obhájil. Papež staroslověnskou liturgii posvětil ale pouze s podmínkou, že biblické texty musí být čteny nejdříve v latině a až poté ve staroslověnštině.

Metoděj se znovu vrací na Moravu, kde dokončuje překlad Písma svatého. Těžce nemocný, po dokončení překladů, jmenuje svým nástupcem Gorazda a 6. dubna 885 umírá. Metoděj se tedy dožil věku 70 let, ale jeho život byl plný pronásledování a nepřátelství…

Tito dva bratři šířili v naší zemi křesťanství za cenu osobní oběti…Vzali vážně Ježíšova slova o chlebu života. Proto se vydali do cizí země, aby se o tento chléb života podělili i s těmi, kteří o něm ještě neslyšeli. Dobrá zpráva o Ježíši Kristu se pak šířila stále dál, napříč staletími. I díky Konstantinu a Metodějovi můžeme my dnes vyznávat Ježíše jako svého Pána a Spasitele.

Amen