11Závěrem, bratři, buďte zdrávi. Spějte k dokonalosti, povzbuzujte se, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.
12Pozdravte se navzájem svatým polibkem. 13Pozdravují vás všichni svatí.
14Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého s vámi všemi.
Bratři a sestry,
když apoštol Pavel připojil na závěr svého 2. listu do Korintu toto nádherné přání, které od té doby slýcháme velmi často při bohoslužbách buď jako vstupní pozdrav, nebo na konci jako požehnání, tak neměl ještě ani ponětí o tajemství Boží trojice. Všechny koncily prvotní církve, které definovaly Boží trojici a vztah mezi jejími jednotlivými osobami, se konaly až několik staletí po jeho smrti. Přesto už tehdy krásně vystihl charakteristiky tří osob jediného Boha.
Začněme tím posledním veršem: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Boží lásku poznáváme nejlépe v Ježíši Kristu, v jeho životním příběhu. V jeho dobrém a povzbudivém slovu, které přináší světlo do všech životních temnot. V jeho otevřenosti ke všem lidem, i k těm nejubožejším a nejhříšnějším. V jeho díle smíření a odpuštění, které obnovuje a napřimuje. A konečně v jeho díle na kříži pro naši záchranu i v slavném vzkříšení, jímž Bůh potvrdil jeho vítězství nad hříchem a smrtí. V Kristu zakoušíme milost, v něm poznáváme Boží přízeň. Přijímáme vysvobození ze svých vin, ze všeho, co nás dosud svazovalo a tížilo. Nacházíme nové východisko pro svůj život, dostáváme odvahu vstoupit do svobodného a odpovědného vztahu se svým Pánem.
Skrze Krista poznáváme Boží lásku. To z Boží lásky byl Ježíš Kristus poslán na tento svět, aby Boží lásku zprostředkoval také nám. Aby láskou žil a nás jí „nakazil“. V Kristu prokázala Boží láska naplno svou moc. V Kristu ji nejsnáze poznáme, alespoň z částečky pochopíme a s úžasem přijmeme.
Stopy Boží lásky nacházíme všude kolem sebe, když budeme mít oči i srdce otevřené. Nacházíme je v kráse a podivuhodné účelnosti stvoření. Tím se dostáváme k tomu třetímu – ke společenství Ducha svatého, nebo jak uvádí EP k Jeho přítomnosti. Boží dílo se v Kristu neuzavřelo a nebude pokračovat teprve tehdy, až se Kristus vrátí na naši zem. Boží dílo se děje stejnou mocí i nadále. Plamen lásky, který v Ježíši zažehlo, hoří stejnou silou ve společenství církve, jeho nového lidu. Boží láska nám dala život, v Kristu jej přivedla k plnosti a v Duchu svatém jej stále obnovuje. Křesťan nežije život osamocený, sám do sebe uzavřený a ve svém sobectví spokojený. Žije život otevřený Božímu působení a také otevřený bližním, život napojený na Boží dech, který dýchá ve společném rytmu s ostatními Božími dětmi.
V 11. verši udílí apoštol praktické rady pro sborový život: „žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní…“ Je důležité slavit svého Pána nejen slovy a chvalami, ale také praktickými činy, celým svým životem. Živou a činnou víru nenahradí sebelepší vzdělání v církevních naukách, ale ani ty nejlepší modlitby a vyznání. Proto také apoštol Pavel nevyřizuje jen požehnání, ale také napomíná a povzbuzuje k příkladnému životu víry. Jistěže ten vyvěrá teprve z Boží milosti, z nečekaného příklonu Jeho lásky k nám, z přítomnosti jeho Ducha, který obnovuje naše životy.
Pokud bychom však Boží dary nepřijímali v plnosti, nebo si je zadržovali jen sami pro sebe, pak by vyzněla Boží milost naplano. Asi tak, jako když se podmínečně propuštěný vězeň hned zase vrátí ke starému způsobu života. Nepomůže, když se bude na druhé usmívat a ujišťovat je o své poctivosti. Pravda o jeho životě vyjde velmi brzy najevo. I my jsme dostali novou životní šanci z milosti, jakoby na podmínku a máme ji tedy využít a osvědčit se v ní.
Co nám tedy apoštol Pavel radí? Žijte v radosti: důvodů k radosti máme jistě hodně. Naposled to byla minulá neděle – křest našich mladších i starších sester a bratra. Celou neděli jsme mohli strávit ve společenství sboru, tj. ve společenství svatých. Kde jinde můžeme přijímat Boží lásku než mezi křesťany? Tak si toho tedy užívejme. Buďme vděčni za svobodu, že svou víru můžeme vyznávat veřejně a bez překážek. Já osobně jsem měla velkou radost z toho, že jsme mezi sebou mohli přivítat i ty, které tak často nevídáme…
Napravujte své nedostatky: těch máme každý z nás spoustu. To, že máme v něčem problém, však nemusí určovat náš život. Kristus přináší odpuštění. Pokud budeme žít v Jeho uzdravující blízkosti, má možnost měnit i naše životy. I zde platí: nejsem pouze já a Pán, ale já jako součást společenství. Společenství Božích dětí má uzdravující moc i sílu hojit naše zranění, která si neseme třeba až z našeho dětství.
Povzbuzujte se: mezi křesťany by mělo platit: nekritizovat, ale spíše pochválit a povzbudit. Všimli jste si, že právě lidé v církvi jsou nadměrně kritičtí k nápadům a práci jiných? Mnozí z vás dělají spoustu věcí pro sbor – tiše a nenápadně. My ostatní bychom si toho měli všímat a poděkovat. Také povzbuzovat ty, kteří by chtěli něco dělat, ale nedůvěřují si. Můžeme pomoci druhým objevovat dary, které mají od Pána.
Buďte jednomyslní: každý z nás uvěřil jiným způsobem. Někdo od dětství a postupně, jako když se rozvíjí květ. Jiný naráz, když se setkal s mocí Božího slova, které ho doslova ohromilo. Každý z nás také jinak zažívá působení Ducha svatého ve svém životě. Pro někoho je Duch svatý mocný a silný, pro jiného je konejšivý a něžný. Tyto rozdíly by nás však neměly dělit. Navenek, vůči nevěřícím bychom měli být jednomyslní. „Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.“ – to píše ap. Jakub. Pokud bude sbor vnitřně rozdělen, budeme svému okolí jen k pohoršení. Proto klade Pavel tak velký důraz na jednomyslnost.
Pokud nesouhlasíte s něčím, co se děje ve sboru, prosím, mluvme spolu o tom. Nenechávejte si to pro sebe a netrapte se tím. Věci se dají řešit jen tehdy, pokud jsou vysloveny.
Buďte pokojní: z nás všech by měl vyzařovat Boží pokoj. Může na nás být však vidět jen tehdy, pokud jsme jím opravdu naplněni.
Nakonec jedno krásné zaslíbení: Bůh pokoje a lásky bude s vámi. Bude s vámi tehdy, pokud budete žít v radosti, budete napravovat své nedostatky, budete se povzbuzovat, budete jednomyslní a pokojní. To je jasný vzkaz apoštola Pavla korintskému sboru před 2 000 lety, jako i našemu sboru v Potštejně v r. 2014.
V lásce a z lásky můžeme vytvářet radostné obecenství s nadějným výhledem k Božímu království. Bude nám v něm dobře, když necháme do našich vztahů i do vlastních nedostatků zazářit světlo Boží lásky a smilování. S pomocí Ducha svatého, po příkladu Kristově máme směřovat k dokonalosti. To je možné jedině ve stálé připravenosti k odpuštění, ve vzájemném podpírání a nesení břemen jedni druhých, v účinném povzbuzování nejen slovy, ale i konkrétní pomocí či vlastním příkladem.
Z lásky Boží plně žije jen ten, kdo se o ni dělí s ostatními. Pokoj Boží zakouší jen ten, kdo mu také ve svém životě uvolňuje prostor. Kéž je také náš sbor společenstvím víry, lásky a naděje. Kéž se stále více otevíráme působení Božího ducha uprostřed nás.
Amen