9v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! Svíjej se před ním, celá země!
Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse, před ním se rozechvěj, celá zem!
Žalm 96,9 (Bible 21)
Sklánějte se Hospodinu v okrase svatosti, boj se obličeje jeho všecka země!
Žalm 96,9 (Kral.)
Sestry a bratři, přečetli jsme si dnes společně jeden ze žalmů, jehož zpěv byl součástí bohoslužeb Božího lidu Starého zákona. Dosvědčuje to obsah celého žalmu, ve kterém je vyzpívána Boží oslava. A kde jinde má být Hospodin vyvyšován a oslavován, kde jinde se má člověk sklánět před tváří Věčného a Spravedlivého, než právě ve shromáždění věřícího lidu. V chrámě nebo modlitebně. „Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse, před ním se rozechvěj celá země.“ To už nejsou pouhá slova modlitby, která zněla v Jeruzalémském chrámě. Tady žalmista vyzývá posluchače ke stálé oslavě. Vždycky. A tahle výzva platí nejen Izraelskému lidu, ale také nám, dnes, věřícím dvacátého prvního století.
Na tomto žalmu je však neobvyklá jedna věc. Ten zpěv díků a chval není určen jen pro shromáždění Božího lidu, tedy pro zpěv v chrámě, nebo pro shromáždění společenství věřících dnes. Žalmista má odvahu vyzvat k
Boží oslavě celou zemi, celý svět. „Zpívej Hospodinu celá zem.“ Oslavujte Hospodina jak věřící, tak nevěřící a celé stvoření. A církev, ať ta včerejška nebo ta dneška, je tu proto, aby vyzvala všechny lidi k hledání Boží tváře, a tím i k poznání té nejprostší, ale zároveň velmi obtížně přijímané skutečnosti, že vládcem země je Hospodin a jedině on bude jednou soudit celé stvoření „svou“ spravedlností. A tak to také pochopil i pisatel žalmu, když do úst věřících, církvi Boží, vkládá slova této své modlitby. Připomínejte světu: „Klaňte se Hospodinu ……“
Sestry a bratři, byla to vlastně odvaha svěřit tuto výzvu Božímu lidu. Vždyť kdo k ní byl vyzván? Malý hlouček Izraele, takový nepatrný státeček vklíněný mezi velmoci, státeček bez moci, bez slávy, bez kultury ovlivňující tehdejší svět. Byla to jen hrstka lidí věřících v nějakého Hospodina, v Boha, který není vidět, nelze si ho zobrazit. A těmhle malým, utištěným a chatrným je svěřeno takové poslání. Úkol být Božími svědky ve světě. Ve světě, který je ovládán vysokou egyptskou a asyrskou kulturou, ve světě, který má své umění, vzdělání a hlavně, ve světě, který má moc a své představy o vlastní slávě. A tady že má církev volat: „Sklánějte se Hospodinu….?“
Není to bláhovost, není to bláznovství, chtít, aby se právě takový svět, jaký v skutku je a jak jej známe i my dnes, sklonil před Hospodinem a uznal jeho vladařský a soudcovský nárok? Není to fantazie nebo absurdita hraničící s namyšleností, kterou můžeme považovat za urážku tohoto světa? Podívejme se kolem sebe, dá v něm vůbec někdo na slova biblického svědectví? Otevřte si internet, poslouchejte zprávy v televizi nebo rozhlase, porozumějte prohlášení mnohých politických stran. Církev je tady pro ten zbývající hlouček, který tomu bláznovství věří. My budeme určovat, jaký bude náš svět. A církev, no budiž, ať si žije po svém. My jsme ochotni jim přiznat i právo vykonávat činnosti, do kterých se nám moc nechce. Charitu, starost o nemocné, staré a opuštěné, ale my budeme určovat pravidla. Prostě se zdá, že tady opravdu chybí všechny předpoklady k tomu, aby v tomto světě měla církev místo se svojí zvěstí. Snad by bylo lepší přiznat si, že to žalmistovo slovo platí opravdu jen pro ten hlouček věřících. Jen ten má snad oprávnění sklánět se před Hospodinem, žít v bázni = poslušnosti Boží, protože jen on tohoto Boha vyznává a něco od něj očekává. Ale svět? Ten je nanejvýše ochoten církvi přiznat nějaký vliv v historii, něco z její tradice a umění, které ji provázelo. Ale nic jiného. Natož nějaké Boží slovo.
A přece, sestry a bratři, ta žalmistova slova mají svou platnost. Ne někde v koutku, ale na celém světě. „Před ním se rozechvěj celá zem. Boj se obličeje jeho celá země! Sklánějte se Hospodinu!“ Sklánět se, to pro člověka znamená dávat výraz své závislosti na někom nadřazeném, uznávat něčí svrchovanost. Víte, v běžném světě k tomu má vždycky příležitost. A navíc si může svobodně vybrat před kým, nebo čím se bude sklánět, čemu se bude klanět. Vždyť jsou zde přece vynikající lidé, existuje všelijaké učení a moudrosti, jsou zde věci vysokého hmotného standardu, je tu životní úspěch, postavení. A tohle všechno se člověku přímo vnucuje a nabízí. „Pohleď sem, upni se na tohle, před tím se skloň. V těchto věcech je smysl tvého života.“ A každý z nás, ať vědomě nebo podvědomě uznává některou z těchto autorit. A ty pak určují jeho myšlení, jeho mravní cítění a ovlivňují i jeho rozhodování.
Když čteme v evangeliích o pokušení Pána Ježíše na poušti, také se tam setkáme s výzvou ke klanění. A rozhodně to není klanění Bohu. Vzpomeňte, Ježíš je vyveden na vysokou horu a pokušitel mu říká: „Všechno co vidíš, celá ta země se všemi městy, vesnicemi, lidmi, se vším bohatstvím, to všechno ti dám. Nad tím vším budeš panovat, jestliže se mi budeš klanět!“ Sestry a bratři, v tom pokušení je síla, moc, sláva, výzva k překonání přírodních zákonů. Skoč z věže a nic se ti nestane. Je tu nasycení chlebem z kamení, ovládnutí světa, národů, zemí. Je tady prostě všechno, z čeho si člověk vytváří ty své autority, kterým se pak klaní, před kterými ohýbá svá kolena. Jen si přeložme ty pokušitelovy návrhy do řeči našeho století a uvidíme, jak je tato stará zpráva aktuální. „Klaň se, člověče, klaň se sám sobě, své síle, chytrosti, důvtipu, klaň se své moderní technice, svému umění, svému rozumu. A jestliže nejsi sám něčím takovým obdařen, najdi si to u jiných a klaň se! Všecko bude tvé, všeho dosáhneš a jen ty sám budeš rozhodovat a soudit.“
Má tedy smysl, sestry a bratři, přijímat to žalmistovo slovo a uplatňovat ho ve svém životě? Neměla by církev přicházet s něčím pro dnešního člověka atraktivnějším než právě s tímto slovem? Ale s čím? Copak je možné měnit nebo přicházet s něčím jiným, než se skutečností, že „Ježíš sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce?“ (Gal 1,4) Tomu jsme jako součást církve uvěřili, k této zvěsti jsme byli povoláni i my dnes, v naší současnosti, která není vůbec lepší, než byla v době žalmistovy výzvy. Ale my dnes víme, kdo nám dává nový život. Kdo je naším Pánem. Kdo přijde, aby soudil svět. Uvěřili jsme Božímu slovu, proto přijímáme jeho kritiku a hodnocení, jeho normy a požadavky jako jedině závazné a svrchované. Proto i svou prostou existencí vydáváme svědectví tomuto světu: „Skloň se, ale ne před člověkem, ale skloň se před Bohem. Před tím, který v Kristu Ježíši přinesl příkaz dokonalé lásky, slovo smíření a odpuštění. Skloň se, člověče, před tím, který na golgatském kříži prokázal suverenitu Boží spravedlnosti a lásky a ukázal nám cestu vedoucí k novému životu.“
Ano, sestry a bratři, s touto zvěstí stojíme jako církev ve světě. A s touto zvěstí oslovujeme svět. Ne nějakými filosofickými moudrostmi, ne historickým důrazem, ale slovem, které je určeno tomuto světu. A právě tak to vyznívá ze svědectví našeho žalmu. Tak by to mělo vyznívat i ze svědectví církve. Nejsme sami. Je s námi vítězný Beránek Boží, který snímá hřích světa. Jestliže se sami budeme v pokoře sklánět před jeho trůnem, jestliže nás při pohledu na jeho dílo spásy pronikne i ta svatá bázeň před jeho tváří, pak můžeme říci sobě i jiným, že Pánem je Bůh a ne člověk. Že Bůh je konečným soudcem a ne člověk. Že v životě, v jeho zápasech, hledání a nalézání je možné odpočinutí, smíření, pokoj a radost. Ale jen v Bohu má smysl žít, jen v Bohu má cenu zápasit o lásku, lidskou důstojnost, o pravdu.
Svým životem ve víře máme ukázat, že existují i jiné hodnoty, než ty viditelné, hmotné, měřitelné okem tohoto světa. Že na světě jsou i jiné hodnoty, které nepodléhají devalvaci, jsou stálé a nemění se podle nějaké módy. Sestry a bratři, jsme dcerami a syny jednoho Otce, jsme spojeni obětí Ježíše Krista. A je na nás, na církvi dneška, aby se projevila skutečnost, že Bůh je Pánem a že On je jediným, který bude soudit tuto zemi. Jeho spravedlnost i láska jeho soudů jsou neměnné základy skutečného lidství. A proto je samozřejmé, abychom vydali svědectví pravdě a ukázali tak na Pána, jemuž jedinému skutečně i přes odpor tohoto světa náleží celá země. „Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse, před ním se rozechvěj celá zem!“ Amen.