Den slávy, jasu, vzešel nám, nuž věrní plesejte! Hod Velkonoční. Vstal náš Pán, jej zpěvem vítejte! To je, sestry a bratři, skutečně radostný hymnus, který nám zaznívá slovy dnes již neznámého básníka. A my se k této písni určitě radostně přidáváme. Celá Kristova církev se raduje a vděčně chválí Boha, že si smí připomínat slavnou událost vzkříšení. Rok co rok slyšíme, tak jako dnes na počátku liturgie slova: „Pán vstal z mrtvých.“ A naše sbory i každý jednotlivý křesťan si v souvislosti s touto radostnou zvěstí připomínají: „Ježíš Kristus, kterého vyznáváme, v jehož jménu se i dnes scházíme, není mrtvou historickou veličinou, z níž bychom znali jen její odkaz, ale je to živý Pán. Pán stojící uprostřed svého lidu a žehnající mu probodenou dlaní. Z tohoto pohledu rozumíme a určitě se připojujeme k jásavým slovům apoštola Pavla: „Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.“ (1 K 15,57) Ono totiž to Ježíšovo vítězství nad hříchem, smrtí a hrobem je také naším vítězstvím. Skrze něj je nám otevřena brána k novému životu s Bohem, skrze něj můžeme nastoupit cestu a přijmout pozvání do samotného Božího království a před jeho tvář.
My bychom mohli vlastně celou velikonoční zvěst zhutnit do dvou slov: „Umřel a ožil.“ A tak nějak to vyznává i apoštol Pavel v tom našem dnešním textu. Pavel svými slovy vyznává svoji víru, dotvrzuje, komu uvěřil a komu patří. A to, co z jeho úst slyšíme, to je také Palova osobní zkušenost víry. Byl to právě Ježíš, který i jemu samému otevřel u damašské brány možnost nového života. Byl to právě vzkříšený a živý Ježíš, který se před něj postavil a pozval jej k novému životu. Stejně jako tenkrát před Pavla, i dnes se staví vzkříšený Ježíš před každého z nás, aby nám připomenul: „Proč myslíš, křesťane, že jsem umíral na dřevě kříže? Pro svou pravdu? Pro čisté učení a nový mravní řád? Ba ne. Pro tebe. Svou smrtí jsem pro tebe vydobyl spasení. Aby ti bylo odpuštěno a ty ses stal účastníkem věčného života. Tvoji vinu, tvůj hřích jsem vnesl na dřevo kříže, abych tě smířil s nebeským Otcem. Mezi Bohem a tebou zela hluboká propast. A ty bys ji nikdy ze své síly nepřekonal. Ale já jsem přes tu obrovskou propast položil jako most svůj kříž. Překonej sám sebe, překonej svou nechuť a přejdi jej a na druhém břehu tě uvítá otevřená Otcovská náruč. Uvítá tě odpouštějící láska. Ano, tohle jsem svým utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním učinil já pro tebe.
Umřel i ožil. Sestry a bratři, při celkovém pohledu na život Pána Ježíše jsou právě tato dvě slova tou nejmocnější, největší září a zastiňují ostatní velké i malé jednotlivosti Ježíšova života, jeho ostatní činy a jednání, a dodávají mu pravého smyslu. Všechna Ježíšova slova, i jeho smrt na kříži, jsou korunována vítězným finále: „Živ jest!“ A tak to zní i o letošních velikonocích. A když jsme se dnes jako věřící, vyznavači a snad i následovníci Ježíš Krista sešli ke svátečnímu shromáždění, činíme tak nejenom, abychom vzpomínali, abychom nechali dojímat těmi tehdejšími velikonočními událostmi v Jeruzalémě, ale znovu a znovu se chceme nechat oslovit, znovu chceme být ujištěni radostnou zvěstí evangelia, že naše víra se nezakládá na filozofii, na nějakých myšlenkových spekulacích, na mystických citech, ale že se
zakládá na živém Pánu, Králi nebes a země. A my vyznáváme v plném souhlasu se slovem našeho textu: „Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem živých i mrtvých.“ Sestry a bratři, my nedokazujeme! Nepřesvědčujeme na základě průkazného materiálu. Ale svědčíme, svědčíme slovem i skutky o faktu, ověřeném životem i smrtí a potvrzeném zkušenostmi věků.
Ježíše vedli na Golgatu cestou utrpení. Ta cesta končila křížem. Je to snad znamení neúspěchu nebo zmaru? Katastrofální životní prohry? Ježíš přišel zachránit každého člověka, a kolik jich jeho spásu přijalo? Není to snad krach? Sestry a bratři, tady nejde o počet. O možnosti. Ani v nejmenším. Na Golgatě prohrál hřích, smrt. Prohrálo všechno zlé. Ježíš však zvítězil. Ano, Golgota znamená zápas o každého jednotlivého člověka, zápas o hříšníka. Zápas tvrdý a bolestný. Boží Syn se tady zahalil v ponížení, nesl všechnu naši bídu a hříchy, a v boji, v němž položil vlastní život, zvítězil nad lidskou bídou, ubohostí a zoufalstvím. Tma kříže je přemožena světlem velikonočního jitra. Jeho záře vyjadřuje Kristovu královskou suverenitu. Král, který dává svůj život za svůj lid. Za nás. Vědomě a dobrovolně. Šel cestou Boží záchranné akce, cestou za člověkem. A zvítězil. Brána hrobu a smrti se otevřela. Kámen byl odvalen. Z našeho života byl Božím zásahem skutečně odvalen kámen, který nás uzavíral v hrobě, ve smrti, kámen, který nám nedával naději. A Bůh svým milosrdenstvím zasáhl. A hlavní slovo nemá smrt, ale život. A tak stojí Ježíš před námi i dnes. A my věříme, že i v této chvíli stojí před námi i v tom našem společenství, že je i mezi námi. Živý Pán. A chceme se z toho radovat, chceme se radovat z jeho vítězství nad hrobem a smrtí.
Umřel i ožil. Tuto skutečnost nelze zařadit mezi události, které se kdysi staly, které však během času zapadly jako zrnko písku v převratech věků. Ježíšovo vzkříšení je událost v řetězu slavných Božích skutků. Je to ústřední událost, s kterou vstupuje do lidského života něco nového, vítězného. Je to událost, kterou vstupuje do lidského života naděje spásy. Stal se div divů, rozhodující zázrak: Ježíš Kristus vstal z mrtvých, aby panoval nad živými i mrtvými. A on skutečně má ve své ruce tuto panovnickou moc: „Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi.“ To jsou jeho vlastní slova. Pán Ježíš je nevyslovil proto, aby jimi zvýšil svou popularitu, nebo si vybudoval gloriolu své vlastní slávy. On tato slova říká k našemu potěšení, k našemu povzbuzení, k naší radosti. On je říká proto, abychom porozuměli, abychom pochopili, že v něm je i pro nás připraveno spasení, že je pro nás připraven nový život. Jeho i náš Otec se ve svém milosrdenství rozhodl ke kroku, který Ježíš bezezbytku naplnil. On zemřel, byl vzkříšen, abychom my spolu s ním žili. A to platí pro nás, jako pro všechny ostatní lidi tohoto světa, jako pro celé stvoření. „Kdo v něho věří, nezahyne, ale bude mít život věčný.“
Sestry a bratři, Ježíšovo vítězství nám otevírá možnost nového života. Života, ve kterém můžeme prožívat mnoho nového a radostného. Křesťanovo srdce se potřebuje rozveselit, rozehřát připomenutím Boží blízkosti, Božího milosrdenství a lásky. Potřebujeme cítit prudčeji bijící puls naší víry. A to je možné jen v obecenství s živým Pánem. Pánem, který zvítězil nad smrtí a hrobem.
A pak sestry a bratři poznáme, že život v novotě, který je nám v Ježíši dán, není omezujícím svěrákem, ale plným a radostným posláním. Svojí vírou ve Vzkříšeného se vůbec neocitáme v roli smutného rytíře, který vyjel za svou bludičkou.
Velikonoční neděle nám důrazně připomíná, že jsme lidem živého Krista, který má skutečně veškerou moc na nebi i na zemi. Odejděme z toho dnešního slavnostního shromáždění do toho světa kolem nás, do té reality, která nás mnohdy tíží a ubíjí, s jistotou, že i my s Ním vždycky zvítězíme. To je smysl toho velikonočního hymnu, který nás vzpřimuje, vlastně staví do pozoru a volá k aktivnímu křesťanství.
Nuž oslavujte v časnosti vždy Pána, dítky Boží.
Tím více v slavné věčnosti, až všecku mdlobu složí
a zvítězit dá pro svou krev.
I nám též, Jezu, moc svou zjev, i my chceme zvítězit.
Amen.